BUDOVAT STRANU

Varování:
Tento esej není určen těm, kdo se domnívají, že jejich politická funkce je z Boží milosti, tedy na doživotí a dědičná, ani těm, kdo si o sobě myslí, že jsou nepostradatelní a dokonalí a že je samozřejmostí, že se jim lidé obdivují. Není určen těm, kdo v důsledku tohoto obdivu druhých začali obdivovat sami sebe a začali si myslet, že jsou tisíckrát lepší, než ti ostatní a tak ztratili veškerou soudnost.

Není určen ani těm, kdo sice dokáží poznat své chyby a nedostatky, ale nedokáží z toho pro sebe vyvodit důsledky a dělají naopak vše pro to, aby od svého politického trůnu vzdálili všechny, kteří by je svými schopnostmi mohli nahradit a tak ohrozit v politické kariéře.

Není určen ani těm, kteří nedovedou pochopit, že jedině to, co je čestné, může být také trvale prospěšné. Není určen těm, kteří nechápou, že velké věci se rodí pomalu, vyžadují námahu, péči a čas k růstu...

Naopak je určen všem těm, kteří mají starost o to, v jakém prostředí, v jaké společnosti budou žít jejich děti a děti jejich dětí. Je určen všem těm, kteří nepodceňují, že po nás může přijít potopa a kteří jsou ochotni již dnes udělat něco pro to, aby nepřišla.

Je určen všem těm, kteří chtějí žít v úctě k životu a kteří cítí potřebu přispět k tomu, aby se jednání, pokud možno každého, ale přinejmenším těch, kteří nesou odpovědnost za osudy této společnosti, mohlo stát základem všeobecného zákonodárství.

A teď k věci:
Omlouvám se, že začínám tak budovatelsky, chápu averzi k onomu slovu, které soudruzi svým zneužíváním vyřadili z běžného slovníku na nejbližších 50 let. Možná, že by se našlo i lepší slovo - důležitý je ale obsah, nikoli forma.

Usadil se prach velikých bitev, utichla válečná a revoluční vřava. Zůstává ticho, občas přerušené nějakým vyštěknutím. To není politika, to je hokynaření.

Jsme strana hodnotově konzervativní - tedy ta, která vyznává a konzervuje principy a hodnoty, které se osvědčily a na nich staví. Být konzervativní neznamená nebýt schopen vývoje. Naopak, opírat se o nezvratné pravdy, principy a hodnoty znamená umět stát pevně v každé vichřici, kterou globální problémy lidstva mohou způsobit a nacházet východiska ze situací zdánlivě bezvýchodných. Jen ten, kdo stojí na pevné zemi, se dokáže orientovat ve složitých situacích. Skutečnost, že řešení těchto globálních hrozeb spočívá výhradně v oblasti nehmotné, tedy v oblasti etiky, vynalézavosti, solidarity, výchovy a vzdělání, nás opravňuje k přesvědčení, že k hodnotovému konzervatismu jako k politickému směru a životnímu stylu neexistuje alternativa v tomto komplexně provázaném a globálně ohroženém světě.

Socialismus je na smetišti dějin a všechny jeho odnože vycházející z přesvědčení, že všeho lze dosáhnout technickým pokrokem a státem blahobytu s jeho přerozdělovací mašinérií, jsou tomuto smetišti hodně blízko.

Hodnotový liberalismus si podřezává větev sám pod sebou tím, že na první místo staví člověka. Bez transcendence vytváří tak prostředí pro neomezený rozvoj lidského egoismu. Běda těm, kterým budou vládnout ti, které hodnotově liberální lhostejnost k solidaritě a disciplině, rodině a přírodě, pomáhá vychovávat.

Skutečnost, že doposud demokracie fungovaly, alespoň v menší části světa, je dána tím, že byly neseny lidmi, kteří byli ještě pevně zakořeněni - aniž si to mnohdy uvědomovali - v morálce minulých staletí, tedy v morálce založené na Desateru a na Kristově Horském kázání.

Čas ani prostor mi nedovoluje tyto stručné teze doložit důkazy, argumenty a historickými příklady, kterých je dost a které pokládám za zjevné.

Moje téma je budování hodnotově konzervativní politické strany. Takové, která si je vědoma, že k jejím politickým principům neexistuje alternativa a těžiště jejíž politiky spočívá ve strategických úvahách a koncepcích na desetiletí a staletí. Strana, která programově odmítá konjunkturální zisky, populistické taktické manévrování s cílem přechodně získat na svou stranu pár tisícovek nespokojených voličů, jejichž přízeň v příštích volbách bude patřit zase někomu jinému, kdo slíbí víc a jehož úsměv bude ještě thymolinovější.

Chce-li KDU-ČSL být hodnotově konzervativní křesťanskou stranou, musí myslet především na budoucnost. Strategie je taktika vzdálených cílů. Náš dům musí stát na skále, nikoli na písku. Tu skálu máme - tou je naše hodnotová orientace. Zbývá maličkost - postavit ten dům. A to nejde bez projektu - a projekt je strategie. Zatím se stavělo z toho, co bylo a bez projektu. To není výčitka, tak to muselo být a žádná česká politická strana na tom není lépe. Kdo něco uměl, musel si vyhrnout rukávy a jít. Při požáru se musí hasit, není čas projektovat hašení, ani pátrat po tom, kdo zapálil (což ostatně bylo známo).

Příští rok nebudou žádné volby a to je čas k nadechnutí, k hledání strategie a k položení základů budování strany.

Jsme stranou, jejíž atraktivita by měla spočívat v solidnosti a hodnotové orientaci. To nás nutí dělat odpovědnou politiku a často nejen říkat, ale i dělat nepopulární věci. Jsme jako zubař, kterého také nemá nikdo rád, ale kterého každý potřebuje. Pokud získáme nějakého voliče, jde o to, abychom ho získali natrvalo. A tak, jako každý má svého kadeřníka, hostinského, hrobníka či zubaře, každý má svoji politickou stranu. Nebojme se být zubařem. Není to populární, ale je to potřeba. Budeme-li dělat solidní, do budoucna orientovanou politiku založenou na křesťanských a obecně lidských hodnotách: poctivosti, solidnosti, slušnosti, solidaritě a odpovědnosti, budeme postupně získávat pevnou a stabilní voličskou základnu.

To bude mít za následek naši trvalou přítomnost v politice a nárůst odpovědnosti.

Kdo má odpovědnost, musí být kompetentní. Kompetenci politické strany dělají kompetentní lidé. Čím větší bude odpovědnost, tím více schopných lidí budeme potřebovat. Získávat kompetentní mladé lidi pokládám vzhledem k nezbytnosti budování strany za prvořadý úkol.

Politika vyžaduje kompetence ve všech oborech lidské činosti.

Navrhuji hledat ve všech místech, kde jsou university, mladé lidi s naší hodnotovou orientací. Musí jich být podle mého přesvědčení stovky. Mezi nimi budou ještě i ti, kteří by byli schopni a ochotni působit v politice. Ideální by bylo, jako první krok tímto směrem, získat čerstvé absolventy pro práci v sekretariátech našich 13 senátorů. Mělo by být pravidlem, aby tuto práci mohli přednostně získat mladí lidé, kteří by se tak ostříleli v politice. Pokládám dále za nezbytné, aby se ústřední kancelář systematiky zaměřila, přímo i prostřednictvím regionálních kanceláří, na soustavnou práci s mladými lidmi a péči o ně.

Velmi důležitým oborem jsou zahraničně-politické kompetence. Naše orientace - bez výhrad proevropská - si bude vyžadovat v krátké době disponovat dostatkem lidí, především mladých, kteří budou ovládat jazyky a disponovat politickým talentem. Při rozsahu našich zahraničních kontaktů by nemělo být problémem vyslat tyto adepty na stáže k našim sesterským stranám do zahraničí, popř. najít sponzory pro tyto aktivity.

V politice se lidé strašně rychle opotřebovávají. Ti, kdo dělají aktivně vysokou politiku dnes, dříve nebo později odejdou. Již teď je třeba uvažovat a pracovat na tom, kým budou nahrazeni.

Je jisté, že politika se nedá dělat bez peněz. Ale zrovna tak je jisté, že se nedá dělat bez schopných lidí. Oba tyto elementy jso stejně důležité a navzájem propojené. Vytvořit tým stojí peníze a námahu. Je nutno chápat tento program budování strany jako investici do její budoucnosti.

Nemám v úmyslu se zde zabývat chrlením konkrétních návrhů, jak při budování strany postupovat. Cílem této mé úvahy je přesvědčit tvůrce stranického veřejného mínění o tom, že stejně důležité, jako je dělat politiku směrem ven, t.j. k jiným politickým subjektům a k občanům, je dělat politiku směrem dovnitř, budovat stranu.

To chce peníze, lidi a dobré nápady.
O to třetí, věřím nouze není a nebude. Věřím, že určitý brain storming - bouře mozků - lidí, kteří jsou myšlence budování strany oddáni a považují ji za nejvyšší prioritu pro nejbližší léta, by dokázal vyprodukovat gejzír nápadů a konkrétních návrhů, jak dál. Pokládám nicméně za nezbytné, aby personální budování strany bylo svěřeno do komeptence buď přímo generálního sekretáře nebo jeho bezprostřednímu spolupracovníkovi, nebo některému z místopředsedů strany a aby se stalo nejvyšší prioritou. Chci v této politické prioritě pomoci, svým myšlenkovým potenciálem, poznatky, zkušenostmi a zahraničními kontakty. Je nejvyšší čas, začít budovat stranu. Je to otázka naší odpovědnosti vůči příštím generacím. Smyslem této úvahy je vyvolat diskusi na toto téma. Dát šanci všem, kdo chtějí dát k dispozici svůj návrh nebo nápad, aby tak učinili a, hlavně, aby jejich nápad - bude-li dobrý - nezapadl.

Uplynulo 7 let od listopadu '89. Nejvyšší čas začít budovat stranu. Kéž bych se mýlil, dovolím-li si říci, že jsem nezaznamenal za oněch posledních 7 svobodných let jedinou aktivitu, která by byla alespoň náznakem cílevědomého programu budování strany a akvizice lidského potenciálu, bez kterého nemůže dlouhodobě prosperovat. Možná, že na to nebyl čas, možná, že nebyl, kdo by se tím odpovědně a do hloubky zabýval. To není útěcha. Útěchou není ani fakt, že jiné politické strany v této zemi také nemají lidi a také nemají žádný solidní program jejich interního budování. Naopak, tento fakt by mohl být výhodou pro toho, kdo začne jako první. Zatím nikdo nezačal. Buďme první!

Podívejme se do světa kolem sebe! Tam se můžeme mnohému naučit. Nejdůležitější je vzdělání a vzdělávání. Bez peněz budou začátky skromné, ale každá velká cesta začíná prostým vykročením. Jsem přesvědčen, že na tom finančně nejsme tak špatně, abychom to první prosté vykročení nebyli schopni učinit. Vždyť tam, kde je možné začít - například v sekretariátech poslanců a senátorů akvizice lidského potenciálu a výchova budoucích politiků nebude stranu nic stát!

Tím, co jsem se pokusil na tomto místě říci, není rozhodně řečeno vše. Ale dovolím si neskromně věřit, že je řečeno dost pro to, aby ti, kdo mají více odpovědnosti, začali o tomto tématu více přemýšlet, aby formulace jejich vlastní vnitřní reakce na tuto hozenou rukavici přinesla další nápady! Pokud tomu tak bude,bude to dobrý krok správným směrem.

Budu vděčný každému, kdo se připojí k mé iniciativě.