Přípitek

Proč jsme se sešli?
Víme, že nejdůležitější je mír a svoboda lidských bytostí.
Kdybychom ignorovali nutnost chápat požár sousedovy střechy jako svůj vlastní problém, mohli bychom o tu střechu přijít.
Ale naše cíle jsou ctižádostivější.
Víme, že nad zákonem je láska. Nebo solidarita jako totéž, řečené jinak.
Do konce století zbývá tři a půl roku.
Proklatě málo času na to, aby si spravilo svoji reputaci cesty ze Sarajeva přes Verdun, Versailles, Mnichov, Varšavu, Berlín, Prahu a Brusel zprátky do Sarajeva.
Ale dnes a právě dnes, více než kdy jindy, abychom se ještě pokusili napravit, co se dá. Proto usilujeme o společnou Evropu, ve které se jeden od druhého můžeme více naučit. Proto jsme zde u jednoho stolu, osvědčení členové i kandidáti členství. Ne náhodou mluvím o solidaritě, kterou já chápu i jako solidaritu těch evropských zemí, které mají nejrůznější zkušenosti s nejrůznějšími totalitami nebo jako solidaritu menších evropských zemí (tady jsou výjimkou naši polští a nizozemští přátelé).
Není to jen specialita nás, reformních zemí, že máme málo těch, kdo mohou při řešení globálních a obecně lidských problémů pomoci. Týká se to nás všech. A protože je nás málo, tak každý, kdo může pomoci, pomoci musí.
Dovolte, abych zvedl číši na zdraví všech, kdo jsou ochotni přispět k tomu, aby život generací, které přijdou pro nás, byl bezpečnější a radostnější, než život našich dědů, otců i nás samých.