O politické kultuře - rozhovor pro ČTV-Ostrava

1. Jaká je úroveň současné české politické scény?

V porovnání s čím? S Británií, s Balkánem, s Afrikou?
To, čemu se říká politická scéna, není nic jiného, než statistický vzorek národa, který ji vytvořil.
Co můžeme chtít po 50 letech devastace prosté lidské mravnosti, slušnosti, solidarity a dobrých lidských vztahů vůbec?
Mohlo to být jinak?
Vedle pravidel psaných existuje množství pravidel nepsaných. Náš problém je v tom, že nepsaná pravidla byla zapomenuta a ani ta psaná se nedodržují.
Žabomyší spory nejsou ale naší specialitou. Kdybyste prožili volební boj zde v Rakousku, nevěřili byste, že po všech těch obviňováních, výčitkách a ranách pod pás se političtí rivalové spojí a vytvoří vcelku funkční vládu.

2. (A) Jaká je naše politická kultura?

Politická kultura je obrazem klimatu ve společnosti. A to se musí změnit. A to je záležitost generační. To nejhroznější dědictví, které si neseme z minulých let, je černobílé vidění světa a filosofie "po nás potopa".
Důležitější než transformace ekonomiky je transformace duše. Ukázalo se, že etiku, mravnost, nelze oddělit od ekonomiky a politiky.
My potřebujeme podnikatele, jako byl Baťa. Ten chtěl především vyrábět dobré boty a peníze byly vedlejším produktem, který zákonitě musel přijít s kvalitou. Většina dnešních podnikatelů, zbohatlíků, bývalých zelinářů, chce především vydělávat peníze a produkt je vedlejší produkt.
Podle toho to vypadá.
Nechceme-li znovu každého hlídat, jak to dělali komunisté, musí dělat četníka každý sám sobě - musí se zlepšit stav duše tohoto národa.
A to je generační proces s nejistým výsledkem. Potřebujeme strategii a ta chybí, jak v politi-ce tak v ekonomice. Všude potřebujeme lidi, které si nelze koupit, v politice především. Potřebujeme politiky, kteří jsou připraveni sloužit vizím, za něž se většina tohoto národa může postavit.

2. (B) Jak jednají a vystupují naši přední politici a vysocí představitelé při cestách do zahraničí?

Prezident republiky je hodnocen vždy pozitivně a každé jeho vystoupení je očekáváno s jistým pozitivním napětím. To proto, že dimenze politiky, kterou on prosazuje, tedy politika na základě "vyššího principu mravního" je i v západním světě něčím spíše výjimečným.
Pokud jde o členy vlády, poslance nebo senátory, situace se liší případ od případu. V cizině panují přísnější měřítka na vzdělání, kultivovanost vystupování, znalosti - samozřejmě i jazykové, pohotovost a smysl pro humor, než u nás.

2. (C) Jak jejich vystupování komentuje tisk a jiná média?

Komentáře většinou odpovídají skutečnému stavu. Nikomu, komu chybí vzdělání nebo lidská kultivovanost se nepodaří to před bystrými západními žurnalisty zakrýt.

3. Jak komentují mnohdy rozdílné názory našich nejvyšších představitelů při jejich cestách do zahraničí? (prezident, premiér a předseda parlamentu)

Rozhodně by neuškodila lepší koordinace názorů, postojů a prohlášení, alespoň pokud jde o vládní politiku. Opozice může říkat cokoliv, proto je opozicí.
Různé výroky určitě našemu imidži neprospívají. Je lépe se hádat doma a v cizině vystupovat civilizovaně.

4. Škodí jménu České republiky "politická kultura" představitelů extrémistických stran (komunisté, republikáni)?

Samo sebou. Ne všichni, kdo zprostředkovaně sledují náš politický život, mají tolik informací, aby mohli vždy přesně rozlišovat, zda ten či onen názor přichází z partajní tiskovky nebo kanálu.

5. (A) Vnímali politici Českou republiku jinak po listopadu 1989 a jinak dnes?

Každý názor se vyvíjí, to je jisté. Na začátku bylo hodně sympatií, které jsme, bohužel, nevyužili a prohospodařili. Přestali jsme být vzorným žákem pokud jde o reformy.

5. (B) V čem se jejich pohledy liší?

V mnoha ohledech jsme, i přes potíže, které máme, nepříjemnou konkurencí. Jen politik velkého formátu je schopen vnímat konkurenci jako cosi pozitivního.
Velmi důležité v postojích zahraničních politiků jsou osobní sympatie nebo antipatie dané původem, osobními zkušenostmi, založením, temperamentem.

6. Máme čím obohatit Evropu - její politickou scénu, kulturní a společenské dění?

Určitě.
Negativní zkušenost hrozného socialistického experimentu například otupila ostří rétoriky a praktické politiky evropských socialistických stran. To je realita, ke které došlo vlastně jaksi samovolně, ale nikoli náhodně.
Václav Havel je politik světového formátu. Své projevy si píše sám, což je naprostá výjimka. Jsou ukázkou prvotřídního myšlení, to je nejlepší logo, jaké Česká republika může mít.
Česká hudba je neodmyslitelnou součástí evropské i světové kultury. Dvořák je nepochybně nejznámější Čech nejen v Americe.
Málo se ví o naší literatuře. Tady máme obrovské rezervy růstu věhlasu s pomocí kulturních evropských projektů.
Český film si dobývá opět místo na slunci.
Současné výtvarné umění spíše bloudí - ale existují čestné výjimky.

7. Nelitovali někdy pádu železné opony? Nežilo se jim v rozdělené Evropě lépe a klidněji?

Veřejně nelituje nikdo, ze skrytu možná někteří ano. I Západ se musí přizpůsobovat. A z toho plynou potíže.
Lépe se určitě nežilo. Ani klidněji... Muselo se zbrojit. Bylo méně obchodních příležitostí.
Klid je dvojí: klid včelího úlu, kde je všechno v pohybu, ale kde všechno klape a klid hřbitova...

8. Existuje něco, čím je Česká republika výjimečná proti dalším uchazečům o členství v Evropské unii?

Také bude hodně záležet na tom, zda si tyto výhody, ke kterým patří i jistá politická stabilita, udržíme.

9. Má Evropa obavy z nových členů Evropské unie?

Mezi lidmi, kteří myslí jen na sebe panují pochopitelně velké obavy. Bude to stát peníze. Pro začátek hodně peněz. Lidé, kteří myslí jen na dnešek, nechtějí a neumí investovat. Protože investice je obětovaná příležitost.
Dobří politici ale vědí, že nerozšířit Unii by přišlo dráže.

10. Co nám nejvíce kazí prestiž, čeho bychom se měli vyvarovat?

Kolik času máte na vysílání...? Je toho totiž hodně.
Nicméně, za nejdůležitější považuji:
- přestat myslet jen na dnešek a na sebe, začít myslet na ty, kdo přijdou po nás;
- eliminovat z ekonomiky a z politiky nemravné a nevzdělané lidi;
- obecně vytvořit takové společenské prostředí, aby se vyplácelo být čestný, slušný a poctivý;
- zbavit se skepse a naučit se důvěřovat těm, kteří si důvěru zaslouží.

11. 6. 1997