Novoroční poselství 1998
Vážení přátelé, milí krajané,
Jako by to bylo včera, co jsem psal novoroční poselství
1997, kde ty loňské sněhy jsou? Na prahu roku 1998 je na místě ohlédnout
se zpět, využít čas adventní a vánoční k tomu, abychom se alespoň na
chvíli zastavili, abychom se alespoň na chvíli vzepřeli diktátu hektiky všedních
dnů a věnovali se pohledu nazpátek, pohledu vpřed a pohledu do svého nitra.
Nutně si klademe otázku: Jaký byl uplynulý rok? A jaký
bude ten příští?
Rok 1997, který v těchto dnech definitivně odplývá do
dějin, byl bohatý na události. Zdá se, že špatných zpráv bylo víc než
dobrých.
Po počátečních úspěších transformace české
ekonomiky v letech 1990 až 1996 se náhle velmi prudce snížil ekonomický růst.
Ponechme odborníkům detailní zkoumání příčin tohoto jevu. Faktem zůstává,
že prostý člověk, který je živ z prodeje své práce, ať už práce rukou
nebo práce duševní, zatím jen velmi málo pociťuje výrazné změny k lepšímu.
Může svobodně cestovat do ciziny, to je pravda, ale pouze za předpokladu, že
na to bude mít.
Mnoho chybiček se vloudilo do budování kapitalismu v Čechách.
Bezprecedentní proces privatizace, jenž způsobil pohyb
majetku, který české země nepamatují od třicetileté války, vytvořil
kalný proud, v němž draví nepoctivci všeho druhu, kteří se ostatně
najdou v každém národě, lovili tak bezostyšně, že na většinu těch
poctivých už mnoho nezbylo ... Ukázalo se, že transformace společnosti, v níž
všechno, co nebylo zakázáno, bylo povinné, ve společnost, v níž všechno,
co není zakázáno, je dovoleno, není jen záležitost technická. Že takový
proces znamená víc, než přepsat zákony a otevřít hranice ...Ukázalo se,
že transformace společnosti je především transformací duší. A taková
transformace je záležitostí na generace.
Paradoxně, protože na pozadí velkého neštěstí - jako světélko na konci tunelu -
zazářila zcela nečekaně solidarita celého českého národa - v Česku i v cizině -
s těmi, kdo byli postiženi katastrofální povodní, jaká nemá v dějinách českých
zemí obdoby. Ukázalo se, že zde je jistý etický potenciál, který může být zdrojem
mírného optimismu pro budoucnost. A to je dobře. Jestliže si umíme navzájem pomáhat
v nouzi, není to s námi ještě tak zlé ... Nikdy není tak smutno, aby
nemohlo být trošku veselo.
Život krajanů ve Vídni kráčel obvyklými cestami.
Společně se nám podařilo představit ve Vídni skvělý český film "Kolja",
mnoho příznivců humoru se sešlo na představení divadla Ypsilon
"Prodaná nevěsta", prezentace regionů České republiky v Českém
centru se staly vyhledávanou atrakcí pro všechny, kdo hledají něco, o čem
dosud nevěděli. Koncerty a výstavy na velvyslanectví byly hojně navštívené
a nesporně přispěly k budování dobrého imidže České republiky v
Rakousku. Velmi zdařilý byl benefiční koncert cimbálové muziky Grácie s
Jožkou Černým, jehož výtěžek putoval na opravu povodní poškozené školy
v Olomouci. Významným společným dílem je rekonstrukce české školy, na níž
Česká republika přispěla částkou 15 milionů korun. V době, kdy jen
povodně způsobily škodu ve výši 60 miliard!
A jaký bude rok příští?
Za minulého režimu jsme na takovou otázku měli
standardní odpověď: průměrný - sice horší než letos, ale lepší než
napřesrok. Kéž by nebyl průměrný! Kéž by byl lepší! Čeká nás mnoho
práce. Ukončení schvalovacího procesu vstupu České republiky do NATO a zahájení
jednání o jejím vstupu do Evropské unie by mohly být těmi dalšími světélky
na konci tunelu. Mnozí z Vás, milí krajané, prožili v Rakousku, které je
dnes třetím nejbohatším státem Evropské unie, válku a léta poválečná
a jistě mi dáte za pravdu, že bylo těžké postavit zemi, která byla na
kolenou, zase na nohy. Ale podařilo se to, a příběh Rakouska posledních
padesáti let je příběhem o úspěchu.
A já se ptám a věřím, že ta otázka je legitimní:
Když to dokázali Rakušané, proč bychom to nedokázali my?
Moji milí, přeji Vám krásné adventní dny, plné
pohody a těšení se na nejkrásnější svátky v roce. Přeji Vám, abyste
klidně, radostně a nerušeně prožili ony dny, v nichž se znovu a znovu rodí
naděje. Přeji Vám, abyste naplno mohli vnímat vůni jehličí, františků,
purpury, jásavé tóny vánočních písní a ohýnky radosti v dětských očích.
Přeji Vám jen to nejlepší v novém roce 1998. Radost, pokoj, sílu,
optimismus, zdraví a hojnost všech darů pro duši i tělo.
Váš Pavel Jajtner
Ve Vídni dne 28. listopadu 1997