Sousedé a příbuzní - Vídeň, 11. března 1998

Čtoucím pozdrav!

Lidská mentalita je významný fenomén, jehož zejména politický význam je větší, než je všeobecně známo. Lidská mentalita vyrůstá z tradice, z hodnot přenášených z generace na generaci, z prostředí, ze symbolů, ze způsobu obživy, z kultury a jazyka, z písní a legend, z obyčejů, z náboženství...
V prostoru mezi Labem, Dunajem a Moravou, v onom užším středoevropském prostoru, nacházíme tytéž barokní chrámy, které jsou hledáním velikosti a síly, a na každém mostě, který byl postaven dříve než před sto lety, tytéž sochy Nepomuckého Svatého Jana.
Táž mírně zvlněná krajina, táž boží muka svítící v polích - to je prostředí, ve kterém se po staletí vytvářela mentalita Rakušanů a Čechů. A tak, přesto, že nás dělí dva různé jazyky, naše mentality jsou blízké. Vyznáváme tytéž hodnoty. Jen namátkou si porovnejme hudební nabídku koncertních pódií Vídně a Prahy, která je srovnatelná ale stojí nesrovnatelně výše, než hudební nabídka jiných evropských velkoměst zvučných jmen.
Nestydíme se za to, že máme rádi dobré jídlo stejně jako Rakušané, o Vánocích jíme kapra jako Rakušané, a na ostatky smažíme koblihy jako Rakušané. Monarchie nám nadělila stejnou pracovní dobu v obchodech, stejný začátek školního vyučování a stejná období školních prázdnin. Sdílíme stejné hodnoty a skrze ně jsme příbuzní přes různost jazyků, která není na překážku.
Jsme příbuzní, tu bližší, tu vzdálenější. Z této příbuznosti nás na první pohled usvědčují česká jména v Rakousku a německá jména v českých zemích. A jak už to u příbuzných bývá, jejich vztahy nabývají mnohem větší intenzity, než vztahy lidí cizích. Mohou se pohybovat od lásky až za hrob, až k nenávisti na život a na smrt.
Jsme ovšem nejen příbuzní, jsme i sousedé. Toto sousedství znovu objevujeme a znovu se mu učíme. Sousedství je mnohdy odpovědnější a náročnější vztah než příbuzenství. Ale sousedství ani příbuzenství si nevybíráme. Je nám dáno. A je na nás, zda se nám podaří naplnit je tím, čím by mělo být, totiž příležitostí nalézt pomocnou ruku, tehdy, kdy to nejvíc potřebujeme.
Pokládám za nedocenitelné osobní štěstí, moci náležet ke generaci, která poté, co odstranila drátěné zátarasy na našich společných hranicích, dostala jedinečnou a neopakovatelnou příležitost budovat mosty a objevovat společné kořeny, prožívat příbuzenství a sousedství jako dar, zakoušet sdílení radosti, jež je tímto sdílením násobena, mít se s kým podělit i o bolest, jež je tímto sdílením zmírňována.
Dostali jsme příležitost jeden druhého znovu objevit a společně se směňovat a růst vyznáváním týchž hodnot, které vycházejí z našich společných kořenů. Chopme se jí - ku prospěchu těch, kteří přijdou po nás.

Srdečně Váš Pavel Jajtner