Výstava Václav Havel – dramatik a prezident
Dámy a pánové,
vážení hosté,
přátelé České republiky!
Je pro mě mimořádnou radostí a ctí, že mám tu čest otevřít ve Vídni
výstavu “Václav Havel, dramatik a prezident”. Výstava o největší současné české osobnosti,
která byla tak vlídně přijata v několika významných městech Spolkové republiky.
Protože k osobě Václava Havla mohu těžko říci něco víc, než říká samotná výstava a než
poskytl zasvěcený výklad Bruno Aignera, dovolte mi, abych se omezil na tři obecné
poznámky.
První z nich se týká úlohy Rakouska jako státu i Rakušanů a Rakušanek jako
jednotlivců na protikomunistickém odporu a na procesu postupného pádu
komunismu ve střední a východní Evropě. Ta spočívala jednak v adresné a
konkrétní i finanční podpoře známých disidentů. Tato speciální oblast
bude ještě nepochybně zmapována historicky. Já však chci poukázat na úlohu
Rakouska jako okna do světa. Nikdo nedokáže spočítat ony statisíce lidí,
kteří v dobách nesvobody v tehdejším Československu poslouchali objektivní
informace a komentáře rakouského rozhlasu či televize. Právě díky této
skutečnosti, díky tomuto kontaktu se světem a díky vědomí, že svět na nás
zcela nezapomněl, i když pro nás mnoho nemohl udělat, se český národ
neocitl nikdy zcela na kolenou. Rakušané nám pomáhali přežít nejtěžší
léta naší národní a politické existence a my Vám to, drazí přátelé,
nikdy nezapomeneme.
Má druhá poznámka se týká hodnoty symbolu. Václav Havel se stal symbolem moci
bezmocných a symbolem naší nové svobody, kterou nelze oddělit od odpovědnosti.
Tímto symbolem se Václav Havel stal nejen pro nás Čechy, ale pro světovou
veřejnost. Václav Havel se stal logem České republiky. Všichni víme, jaký
význam má logo ve století informací.
A konečně má třetí poznámka se týká oné ne příliš radostné ekonomické
současnosti České republiky. Ukázalo se, že transformace totalitní společnosti,
která zcela zlikvidovala politickou i hospodářskou svobodu, iniciativu
jedince a soutěž, není pouze jakýsi projekt sociálního inženýrství. Ukázalo
se, že nestačí provést nezbytné technické kroky, jakými byly privatizace,
či volná směnitelnost české koruny.
Potvrdila se naléhavá slova Václava Havla, který důsledně a vždy poukazoval na
nezbytnost etické dimenze transformace.
Václav Havel, který sám nabyl v komunistickém vězení mnoha osobních zkušeností
se sociálním inženýrstvím komunistického typu, Václav Havel, který si uvědomoval
nebezpečnost relativizace hodnot, ať už k ní docházelo ve jménu
socialismu, nebo nejnověji konzumizmu, zůstal bezpečnou konstantou v rozbouřených
vodách naší současné politiky.
“Like a bridge over troubled water, he will lay him down ...”
My Češi jsme byli zbaveni v posledních dvou letech mnoha důvodů k radosti a hrdosti. Ale přece jen něco nám zbylo: Antonín Dvořák, olověný křišťál, plzeňské a budějovické pivo, lední hokej a především Václav Havel.
V tomto duchu prohlašuji výstavu za otevřenou.
23.2.1998