Drazí přátelé,
pohybujeme se v nebezpečném světě. Staré a staletími prověřené hodnoty:
víra, mravnost a řád byly v této postmoderní době zpochybněny a lidé ztratili odvahu. Mnozí
utíkají do virtuálního světa konzumu a hledají nejrůznější náhražky skutečného, pravého a naplněného života.
Utíkáme před stářím, nemocí a smrtí a tento náš útěk nedává žádný smysl. Dobře víme, že těmto třem neutěšeným
jistotám lidské existence utéci nemůžeme.
Jaké štěstí, že přes všechny tyto nejistoty a úzkosti nacházíme v tomto nemocném světě
záchytné body Jaké štěstí, že každý, kdo poctivě hledá smysl svého života, jej vždy může najít. Stačí, když
pochopí, že život je úkol, že neoddělitelnou součástí tohoto úkolu je kříž a že nikdy není sám.
Po tisíciletí k nám promlouvá biblické poselství. Není divu, že se velcí skladatelé všech epoch
pokoušeli umocnit je úžasnou hudbou, aby promluvilo ještě silněji. Haendelova hudba vznikala v době, kdy
nikdo o víře, mravnosti a Řádu nepochyboval. Proto také v této hudbě nacházíme jistotu a útěchu,
velikost a sílu, všechno to, co tolik v této době postrádáme a potřebujeme. Pro samý spěch a malicherné
starosti všedních dnů zapomínáme zastavit se a přemýšlet o smyslu světa, ve kterém žijeme, o smyslu našeho života,
o tom, odkud přicházíme, kdo jsme a kam jdeme.
Již dvě tisíciletí si v adventním čase připomínáme příchod Mesiáše, příchod
zjeveného Boha, toho, jenž je Em anu El, Bůh mezi námi. Nedejme se nakazit a zmást konzumní
horečkou těchto dnů, oslavme Jeho příchod způsobem, důstojným člověka, pozastavme se, dovolme si zamyslet se, snít a
radovat se z příchodu Radosti.
Z daleké a pro mnohé téměř neznámé země kdesi na severu, za Alpami,
z České republiky, z Vysočiny, z Třebíče, přijelo přes osmdesát nadšených hudebníků souboru Musica
animata. Jsou šťastni, že mohou hrát a zpívat v Itálii, v zemi, kde se zrodila opera a kde má hudba své
pevné a bezpečné místo. Jsou šťastni, že smí hrát a zpívat zde v Římě, ve Věčném městě, kde dobré
umění nachází vždy oddané ctitele. Jsme potěšeni s nimi.
Přišli nám darovat radost a odvahu. Dvě ctnosti, kterých se této zmatené,
postmoderní, egoistické a nemocné době tolik nedostává. Pojďme si spolu s nimi připomenout, že je pro co
žít.