Vaše Svatosti,

je pro mě neobyčejnou ctí předat vám dnes pověřovací listiny, kterými mě prezident a vláda České republiky akreditují mimořádným a zplnomocněným velvyslancem České republiky u Svatého Stolce.

Když jsem se s velkým nadšením účastnil jako jeden z tisíců českých poutníků pouti do Říma u příležitosti svatořečení blahoslavené Anežky České v listopadu 1989, které tak podivuhodným a symbolickým způsobem předznamenalo počátek pádu komunistické hrůzovlády, netušil jsem, že za pouhých 14 let budu pověřen tak čestným a odpovědným úkolem, jakým je diplomatické zastupování České republiky u světové duchovní velmoci, kterou představuje Svatý Stolec. Netušil jsem, že budu někdy mít tu čest setkat se osobně s Vaší Svatostí, která tak rozhodujícím způsobem k pádu komunismu přispěla.

Česká společnost zůstala více než padesáti lety dvou totalitních režimů těžce poznamenána, nejen v ekonomické, ale především v duchovní oblasti. Zatímco v období před druhou světovou válkou bylo v tehdejším Československu 95% křesťanů, v posledním sčítání lidu v roce 2001 se ke katolickému vyznání hlásilo už jen pouhých 25% z 10 milionů obyvatel. Tento stav se projevil zejména v řadě praktických problémů, které provázely a provázejí hospodářskou i společenskou transformaci české společnosti. Ukazuje se, že projekt transformace společnosti je něčím daleko hlubším než pouhou přeměnou výrobních a majetkových vztahů a nedá se plně uskutečnit bez duchovního, vertikálního rozměru, bez regenerace duše národa, bez návratu k trvalým hodnotám a ke křesťanským kořenům jejích nejlepších tradic.

Svoboda svědomí a náboženského vyznání je v České republice zaručena Ústavou a jak potvrzují i sami představitelé církví, je nejlepší v celé české historii. Katolická církev svobodně jmenuje biskupy, obnovila činnost řady řeholních společenství, provozuje školy – od mateřských až po teologické fakulty – angažuje se ve zdravotnictví a v charitativní činnosti a dostává prostor i ve sdělovacích prostředcích.

Nelze však zakrývat i nemalé problémy a nejen pro cizinu často nepochopitelné politické střety, které byly a jsou spojeny s restitucí církevního majetku a aktuálně též s procesem ratifikace Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o úpravě vzájemných vztahů v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Pokládám za jeden z klíčových úkolů mé mise při Svatém Stolci, využít všech svých zkušeností a schopností, abych se mohl stát aktivním prostředníkem mezi Poslaneckou sněmovnou České republiky a Svatým Stolcem v průběhu procesu ratifikace Smlouvy až k jeho úspěšnému zakončení.

Česká republika chce být platným a aktivním členským státem Evropské Unie a je si vědoma všech svých povinností, které se závazkem i privilegiem členství souvisejí. Je si vědoma rovněž oněch základních hodnot, především svobody, míru, demokracie a prosperity, v jejichž jménu se myšlenka evropské integrace zrodila. V tomto směru chce Česká republika stavět na svých nejlepších a historicky osvědčených tradicích a přispět tak k posílení evropské sounáležitosti a solidarity. Nemálo českých politiků si je vědomo, že politikou budoucnosti je politika hodnot, nikoli redukce politiky na prosazování egoistických a často nelegitimních, nezřídka skupinových, zájmů.

;Vaše Svatosti, moje diplomatická zkušenost posledních čtyř let mě přivedla k pevnému přesvědčení, že křesťanství a islám mohou v trpělivém dialogu nacházet mnoho společného: víru v téhož jediného Boha, snahu o odstranění chudoby a mohou též společně usilovat o mír. Z pohledu této mé zkušenosti jsem si jist, že střet civilizací není nevyhnutelný. Nezbytné však je neustále o mír a porozumění usilovat a nikdy v tomto úsilí nepřestávat. V tomto směru je neúnavné úsilí Vaší Svatosti o mír a porozumění mezi národy, civilizacemi a světovými náboženstvími velkým a následování hodným příkladem pro všechny světové politiky.

Společným rysem praktické politiky dneška na všech úrovních je postupná eroze trvalých hodnot a jejich nahrazování krátkodobými a skupinovými zájmy. Protože však každé politické rozhodnutí je hodnotovým rozhodnutím, znamená to v praxi, že současná politika velmi často není ochotna přijímat strategická a téměř vždy nepopulární opatření, která by se vyznačovala úctou k životu a odpovědností k příštím generacím. Tváří v tvář globálním hrozbám, mezi něž patří ozbrojené konflikty, terorismus, chudoba, negramotnost, vyčerpání přírodních zdrojů, globální klimatické změny, ohrožení životního prostředí a života na Zemi vůbec, nemůže takováto krátkozraká politika dlouhodobě obstát.

Tváří v tvář těmto nejistotám a obavám působí ve světové politice jen nemnoho subjektů mezinárodního práva a mezinárodní politiky, které v tomto směru nedělají ústupky ani kompromisy. Svatý Stolec je světově uznávanou mezinárodně politickou autoritou, která nepodřizuje svou politiku krátkodobým zájmům, ale vždy hledá a prosazuje trvalé hodnoty, které dávají globálně ohrožené civilizaci šanci na její dlouhodobě udržitelnou a důstojnou existenci. Svatý Stolec je vskutku světovou mocností, neboť představuje a zastupuje více než miliardu katolických křesťanů po celé zeměkouli. Toto společenství nemá armádu ani zbraně, ale disponuje značným duchovním potenciálem. Křesťané jsou zastoupeni ve vysoké politice, ve všech zemích světa, jsou mezi nimi lékaři, vědci, spisovatelé a lidé, jejichž postoje formují často veřejné mínění. Koordinovaným a společným úsilím mohou tito lidé ve světě velmi pozitivně působit a velmi mnoho dosáhnout.

Vaše Svatosti, mezi velkou částí české veřejnosti a Vámi existuje vřelý a přátelský vztah, který je mimo jiné založen také na Vašem slovanském původu, na dlouhých a důležitých společných úsecích dějin polského a českého národa, na vašich sympatiích k českému národu, na vaší znalosti českého jazyka a literatury a na přístupu k mladé generaci, která vás obdivuje. Jistě jste tyto sympatie vnímal při Vašich apoštolských cestách do naší vlasti v letech 1990, 1995 a 1997, kdy jste u příležitosti milénia svatého Vojtěcha, jenž je společným světcem a patronem Poláků i Čechů, navštívil kromě Prahy také Hradec Králové, sídelní město diecéze, ze které pocházím.

Od Vašeho nezapomenutelného zvolení v roce 1978, ze kterého jsem se se svými přáteli a v kruhu své rodiny v temnotách totality upřímně radoval, se na mé úctě, sympatiích a důvěře k Vaší Svatosti nic nezměnilo. Pro celou moji generaci zůstáváte symbolem pravdy, pokoje, lásky a svobody.

Dovolte mi, Vaše Svatosti, abych vás také já při této vzácné a slavnostní příležitosti poprosil o vaši důvěru a podporu při uskutečňování nesnadných cílů mé nadcházející diplomatické mise.