Důvodů, proč se někteří lidé stávají profesionálními politiky, může být celá řada. Někoho žene touha po majetku, jiného touha ovládat druhé, jiného zase vidina snadného života. Chci věřit, že jsou v politice i takoví, jejichž motivy jsou legitimní, lidé pod svědomím, jejichž motivací je odpovědná služba voličům. Snadno se dá prokázat, že bez odpovědnosti, bez mravnosti a bez úcty k řádu nelze dělat dlouhodobě úspěšnou, hodnotovou politiku. Podívejme se jen na uplynulých 14 let naší politické svobody: Tolik skandálů, tolik korupce, tolik falešných hráčů!!! Tady už nejde o nějaké samoúčelné propagovaní jakýchsi překonaných konzervativních principů, zhroucení řádu totiž ohrožuje samotnou civilizaci. Lidé musí vědět, co se smí a co se nesmí. Pokud to již zapomněli, budou se tomu muset ve vlastním zájmu, kvůli vlastnímu přežití, naučit znovu. Znovu je třeba začít se řídit svědomím, které nedovoluje porušení pravidel a řádů za žádných okolností, ani tehdy, nehrozí-li bezprostřední postih časnou spravedlností.

Jestliže tedy kdysi v počátcích českého kapitalismu volné soutěže kterýsi politik prohlásil, že pro dosažení vítězství ve fotbalovém zápase je možné hrát i rukou, jen když to soudce nevidí, všichni lidé dobré vůle jsou povinni slavnostně prohlásit, že rukou se hrát nesmí. Pravidla, řád nelze porušovat. Prospívat sobě porušováním pravidel znamená škodit druhým. Takové jednání nemůže přinést dlouhodobý prospěch, protože dříve nebo později musí vyvolat konflikt. Politika uspokojovaní potřeb, politika individuálních, skupinových nebo dokonce i tak často vyzdvihovaných národních zájmů, vede nutně do slepé uličky globální zkázy. Zatímco socialismus dává příliš mnoho moci a korupčního potenciálu státu a jeho úředníkům, liberalismus neobsahuje dostatek úcty k řádu a odpovědnosti vůči příštím generacím. Není tedy těžké se přesvědčit, že největší nadějí pro globálně ohrožený svět - a to není nějaké vzdálené, abstraktní lidstvo, to jsme my - skýtá nutně hodnotový konzervatizmus.

Uchovává a ctí všechno užitečné a dobré, k čemu se lidstvo na základě těžce získaných a často krvavých historických zkušeností v mravní rovině dopracovalo. Duchovní hodnoty staví nad hmotné statky. Důstojně existovat znamená víc, než nesmyslně vlastnit.

Vychází z nedotknutelnosti osvědčených principů. Nepouští se do nejistých politických experimentů. Na nejvyšší místa v hodnotovém žebříčku staví úctu k důstojnosti člověka, tradiční, úplnou a solidární rodinu, kvalitní výchovu v pravdě, svobodě, mravnosti a řádu, solidní vzdělání, pěstuje úctu ke stáří, k autoritám a právu. Respektuje individuální a odpovědnou svobodu a motivuje schopné. Vedle velké listiny svobod vyhlašuje také velkou listinu lidských povinností. Požaduje odpovědnost, protože bez ní není ani svobody. Vyžaduje solidaritu. Chrání vše, co se osvědčilo a co je hodno nejvyšší úcty. Chrání život člověka od jeho početí. Chrání přírodu a hledá harmonické vztahy mezi ní a lidmi a mezi lidmi navzájem. Buduje a chrání mír jako plod lásky a pravdy.

Vychází z ověřené zkušenosti, že úloha jednotlivce v dějinách je důležitější než úloha takzvaných mas. Většina lidí totiž je dnes manipulována a vzdala se své svobody, aniž to tuší. Svobodu volby komplikuje masivní a klamavá reklama, falešné chápání dobra a zla, falešné ideály pěstované masovými sdělovacími médii. Tak vznikla voličská většina, která pak má problém rozeznat, co je pro ni dobré a co nikoliv. Lidé nevědí, co je pro ně dobré, a jak toho dobrého dosáhnout. Kvalitní a rychlé řešení palčivých politických problémů je komplikováno růzností zájmů.

Vidíme, že ve všech vyspělých zemích si lid v posledních dvou generacích, vytrvale a svobodně, sám ze sebe, vybírá jen kramářské vůdce. Dobře živený lid nemá velké vize rád a bojí se velkých činů, které zneklidňují jeho mysl a pohodu jeho života. Vždyť boj proti zlu je nebezpečný a nikdy nekončí. A proto dal od nebezpečného idealismu! Politici i v těch nejpokročilejších státech, aby byli novu zvoleni, podřizují se nelegitimním a často primitivním choutkám většiny. Nebo je snad legitimní ve dvou generacích spotřebovat veškeré zásoby energie na Zemi? Nositelé odpovědnosti za budoucnost lidstva nedělají to, co je třeba dělat, ale hlásají to, co chtějí lidé slyšet. Sdělovací prostředky působí na občany, na voliče, převážně mravně degenerativně. Morálně degenerovaní občané volí pak morálně degenerované politiky, morálně degenerovaní politici přijímají morálně degenerované zákony. Degenerované zákony plodí další mravní degeneraci. Ďábelský kruh zkázy se uzavírá. Brzezinski mluví o ztrátě kontroly nad globálními hrozbami.

Je ještě vůbec nějaká možnost nápravy? O reformní návrhy není nouze: Solženicyn žádá dobrovolné sebeomezování. Jeho hlas, jako hlasy mnohých jiných, patří dosud mezi hlasy volajících na poušti. Zatím žádná zkušenost nenasvědčuje tomu, že by lidstvo jako celek něčeho takového bylo dobrovolně schopno. Člověk jako jednotlivec, jako individuum, pokud si uvědomuje svoji odpovědnost a slyší hlas svého svědomí, je však schopen neobyčejných činů. Máme o tom důkazy.

Pavel Jajtner