Pokládám za svou povinnost upozornit laskavé návštěvníky těchto stránek na dosud nejúplnější dokument Církve týkající se veřejného života. Tímto dokumentem je "Kompendium sociálního učení Církve". Po dlouholeté redakční práci bylo vydáno Papežskou radou pro spravedlnost a mír koncem roku 2004. Zásluhou Karmelitánského nakladatelství (www.kna.cz) bude koncem roku 2007 vydán jeho český překlad.
Kompendium znamená shrnutí. A vskutku: V Kompendiu se podařilo sjednotit a shromáždit sociální nauku Církve doposud rozptýlenou do desítek různých dokumentů v její mnohostrannosti a dosavadní úplnosti. Společnost musí být podle Církve ve všem, čím je tvořena, zejména pak v politice, ekonomice, práci, právu a kultuře, společností pro člověka. Ústřední, základní, nejdůležitější a první cestou Církve je člověk. V tomto smyslu je Kompendium jedním z nástrojů k uskutečňování základního poslání Církve, jímž je hlásání Evangelia: “Předávání a šíření sociální nauky je součástí poslání Církve hlásat Evangelium”.
Právní závaznost Kompendia je pro celou Církev na úrovni právní závaznosti papežských encyklik a dalších oficiálních církevních dokumentů, z nichž vychází. V textu Kompendia se na více místech zdůrazňuje důležitost dialogu. Jak uvnitř Církve, tak i v jejím vztahu k jiným náboženským společenstvím a k občanské společnosti. Kompendium se stává významným nástrojem ekumenické spolupráce. V listopadu 2005 byl přeloženo do ruštiny. Porovnáním Kompendia s dokumentem Základy sociální koncepce ruské ortodoxní církve, vydaným její biskupskou radou v srpnu 2000, lze snadno doložit velkou příbuznost obou dokumentů. Patriarcha Moskvy a celé Rusi Alexij II. označil v osobním dopise kardinálu Martinovi Kompendium za dokument „mimořádné aktuálnosti“. Podle slov kardinála Martina je shoda a spolupráce s ruskou ortodoxní církví i s ostatními křesťanskými církvemi v sociální oblasti konkrétnější a snazší, než v otázkách teoretické teologie. Skutečnost, že Kompendium se v tak krátké době stalo předmětem mimořádného zájmu a efektivním nástrojem komunikace s širokou veřejností a občanskou společností, je pro Církev zdrojem optimismu a naděje.
Kompendium chce být pomůckou nejen věřícím, ale všem lidem dobré vůle ve věci sociální morálky. Církev chce pravdivě přispět k odpovědi na otázky kladené civilizacemi a kulturami, jež se týkají se místa člověka v přírodě a ve společnosti. Dosud nejúplnějším, soustavným a přehledným způsobem zde předkládá sociální nauku, která je plodem jejího učitelského úřadu a výrazem její trvalé a láskyplné péče o osudy lidstva. Nejdůležitější teologické, filozofické, morální, kulturní a pastorační stránky nauky církve jsou zde vztaženy k sociálním otázkám.
Přesto, že se Církev zabývá sociálními otázkami po celou dobu své existence, přesto, že snahy bl. Adolpha Kolpinga a sv. Dona Bosca, jež byly - pokud jde o sociální otázky v moderní společnosti vůbec a postavení dělnictva zvlášť - projevem jasnozřivosti těchto výrazných mužů Církve 19. století, i přesto, že tyto snahy byly konečně završeny vydáním první sociální encykliky papeže Lva XIII. "Rerum novarum" v roce 1891, komunistické učení o sociální spravedlonosti bez morálky a bez Boha, zformulované v Marxově Komunistickém manifestu už v roce 1848 (o celých 43 let dříve než "Rerum novarum") už v té době zapustilo hluboko své kořeny. Muselo uplynout více než 150 let naplněných utrpením a oběťmi, aby se ukázalo, že sociální spravedlnost nelze nastolit bez Boha, bez morálky a bez svědomí. Lidstvo zaplatilo vysokou cenu, ale falešní proroci ateistického socialismu byli konečně odhaleni.
A tak je to opět Církev, která dnes jako jediná, chrání důstojnost člověka v její celistvosti a úplnosti. Humanismus (což přeloženo do češtiny znamená lidství) francouzské revoluce byl pokusem o humanismus bez Boha a skončil tyranií stejně jako komunistické experimenty, které skončily úplnou destrukcí nejen bohatství, ale i morálky celých národů. Současná, tak zvaná, "vyspělá" společnost pak v mnohém připomíná divoký kapitalismus první poloviny 19. století. Zaklíná se svobodou a politickou korektností, ve skutečnosti však pro nic jiného než pro mrzký zisk zavléká člověka do nového otroctví.
A tak je to opět Církev, která jako jediná, vyhlašuje v souladu s učením svého zakladatele Ježíše Krista v úvodu "Kompendia" integrální a solidární humanismus. Co to je? V překladu to znamená "celé a slitovné lidství". Lidství v jeho úplnosti, jež spočívá ve vztahu k Bohu a v odpovědnosti k bližnímu. Lidství, které v duchu Kristova učení uplatňuje univerzální zásadu vztahů mezi lidmi: "Nad zákonem je láska."